Egon Bondy: Sklepní práce

egon bondy

sklepní práce.indd 1

23.08.18 11:26

sklepní práce.indd 2

23.08.18 11:26

sklepní práce

sklepní práce.indd 3

23.08.18 11:26

© Egon Bondy – heirs, 2018 © Graphic Design & Cover Photo Petr Krejzek, 2018 © Editor Martin Machovec, 2018 © Filip Tomáš – Akropolis, 2018 ISBN 978-80-7470-219-8

sklepní práce.indd 4

23.08.18 11:26

Nad Petřínem poletovala velká spousta havranů. Letošního roku jich přiletělo do Prahy neslýchaně mnoho, a to už v říjnu, takže se očekává brzká a tuhá zima. Také listí už ze všech stromů beze zbytku opadalo, ač je teprve polovina listopadu a jindy se položluté listí drží na stromu stále ještě až přes Nový rok. Tak parky a háje ve městě skýtají neobvyklý pohled a procházky jimi přinášejí neobvyklé poznatky, neboť je vidět vše, co v létě je zakryto zelení a v zimě sněhem.

Poněvadž nad Petřínem poletovala taková spousta havranů a protože bylo zrovna poledne a vysvitlo slunce a ještě i proto, že jsem právě doležel letošní první podzimní chřipku, vyšel jsem ven. Ale sotva jsem vyšel, tak tak že jsem se dostal pod Strahovský klášter pět minut od svého domu a naráz se zatmělo jak v noci a přes věže kostela spustil se do údolí černý oblak vypouštějící jako v konvulzi proudy vody smíšené se sněhem, prvním v tomto roce. Vpád mraku byl tak náhlý a prudký, že i havrani se v okamžení rozprchli a kamsi skryli a já rychle hledal, kam bych se poděl.

Spěchal jsem bezlistými alejemi, jež neskýtaly žádný úkryt, a pomýšlel jsem vyšplhat na rozhlednu, když všude jinde jsem byl vydán všanc povětří, až tu jsem uviděl, že se přede mnou mihla nějaká postava, celá stočená do klubka před tím nečasem, a zapadla přes cestu doprava přímo do holé stráně v nahém křoví. Šel jsem tu v létě nesčetněkrát a nikdy jsem si nevšiml, že by tu byl domek, ale to se mi už na Petříně stalo častěji a letos, jak jsem již uvedl, zvlášť se obnažily a objevily všechny kouty, aspoň na těchto pár dní, než napadne sníh, zalehne je a celou zimu na tyhle boční pěšiny nikdo nevkročí. Necítil jsem tedy ani překvapení, ani zvědavost, jen úlevu, když jsem zahlédl, jak za člověkem zapadla jakási vrátka, a pěti skoky jsem byl u nich i já a bez rozmyšlení klepal a klepal. Když mi nikdo do patnácti vteřin neotvíral, trhal jsem za kliku a dveře se rozletěly samy. Bylo tam temno a zima, ale aspoň nelilo a nedral mě vichr.

Hlasitě jsem do tmy pozdravil, ale když mi nikdo neodpověděl, zůstal jsem stát, kde jsem byl, dokonce jsem si trochu pootevřel dvířka, abych měl světlo a aby to nikdo nepovažoval za vloupání. „Zavři ty dveře, Bondy!“ ozvalo se však najednou a vedle mě škrtla sirka – ale pak jsem zjistil, že to byla ocílka – a rozžehla se petrolejka. Na malém pokecaném stolku byly špinavé talíře a kastrůlky

sklepní práce.indd 5

23.08.18 11:26

6 s nedojedeným jídlem, u stolku seděla mrňavá babka zahalená do deky, jen nos, který měla zřejmě velmi veliký, jí koukal.

Zavřel jsem, pozdravil jsem a divil jsem se, jak může znát v tomhle věku mé jméno. „Co sem lezeš?“ řekla místo pozdravení.

Poukázal jsem skromně na meteorologické okolnosti, ale ji to zřejmě neuspokojovalo a brblala, až vrčela a rozumět jí nebylo.

I když jsem se bál chřipky, přece jen jsem pomýšlel raději na odchod do nečasu. „Hledáš, kde nechal tesař díru,“ povídala však náhle zřetelně. „Ale počkáš si ještě, holomku, než se ti dovolí zaklepat bačkorama.“ Protože opravdu na nic jiného nemyslím, zarazilo mě to. „Ty budeš ještě dlouho živ, pacholku, takovým prezentům se teda nic nedaruje, to mi můžeš věřit, ti budou tancovat, jak se jim píská, jinak by to měli setsakra jednoduchý. Fujtajksl.“ Nejsa zvyklý na tak hrubé oslovování, řekl jsem jí, že je mi to jedno, ale že se stejně ještě do Vánoc oběsím, jak mám naplánováno. „Ani se neoběsíš, ani neodděláš, jenom se poděláš.“ „Trpím posrávavostí od té doby, co mi rozřezali zadek,“ odtušil jsem sarkasticky, „o jedno podělání sem nebo tam mi nejde, ale váš názor je to poslední, na co bych bral oheled“ (řekl jsem kupodivu „oheled“). „Oheled nebo Kóhelet,“ konstatovala bába. „Ohled!“ opravil jsem se. „Je na tebe krásnej pohled.“ „Dejte mi pokoj a promiňte, že jsem vám sem vrazil.“ „Náladu jsi nám tím nepokazil.“ „Opravdu nerad jsem sem zalez.“ „Sedni si, ohřej se a najez,“ pravila už skoro dobrácky.

Až tu jsem si všiml, že mluvíme ve verších.

Sáhla pod stůl, přistrčila mi stoličku, loktem uprázdnila roh stolu a přisunula mi kastrůlek.

O stoličku jsem zakopl, takže jsem si vlastně sednout musel, ale do jídla mi nebylo, neboť v kastrůlku týdny nemytém plavaly v dešťové vodě chcíplé mouchy. „Napršelo mi tam, než jsem přeběhla,“ řekla a začala mouchy lovit prsty a cumlat. Když však viděla, že nejím, stáhla si kastrůlek k sobě a jedla sama.

sklepní práce.indd 6

23.08.18 11:26

7 „Mouchy na měkko – do Vánoc je nedaleko. Darmo se s tebou zlobit. Neměl jsi ještě chodit.“ „Proč ne?“ řekl jsem. „To uvidíš právě do Vánoc,“ odpověděla s plnou hubou. Mouchy jako by se jí v kastrůlku množily. „Co jsi celej život dělal? Jenom hovno hledal.“ To mi připadalo dost divné. Ale vzápětí vlastně pravdivě řečené, a tak jsem otevřel ústa a zas zavřel, ale mezitím mi tam přeci jen vletěla jedna moucha. „Zpočátku těžko, čím dál víc tíž. Tůdlenc selbstmord,“ – a udělala na mě najednou volnou rukou dlouhý nos – „ale kříž.“ Nechtěl jsem mouchu jen tak vyplivnout a nenapadlo mě nic co říct, takže mi lítala v ústech. „Teď jdi tudy, abys zas nedostal rýmu,“ řekla přezíravě. „Teď už se sem zasejc vrátíš, čert mi to byl dlužen.“ A vstala a zvednutou petrolejkou mi posvítila dozadu. Tam se táhla zřejmě tesaná sloj, jak jich tu pod Hradčany, Strahovem a Malou Stranou vedou stovky a končí vždy jen závalem nebo ve skále, nikdo neví, proč jsou tu tak beze smyslu.

Ohlédl jsem se, ale dveře nebylo nikde vidět, jen černý otvor do studně tu byl a má stolička těsně nad ní. Bába tak netrpělivě zadupala a zavřískala, že jsem raději pozdravil a šel, doufaje, že nespadnu do nějaké díry.

Bába dlouho stála za stolečkem a svítila mi pozdviženou lucernou skutečně ohleduplně, ale nakonec přece jen se chodba asi trochu stočila, světýlko přestalo být vidět a pod nohama jsem měl jen tekutou tmu.

––– Když jsem byl několik minut obezřetně šoupal nohama po nerovné podlaze, zakopl jsem o schod a současně se nade mnou začalo vyjasňovat. Rychle už jsem vystoupil po schodišti a vylezl na záchodku, který jsem hned nepoznal, protože to byl záchodek dámský, ale jakmile jsem otevřel dveře, poznal jsem, že jsem na hajzlu U Bonaparta.

Vyčůral jsem se a vyšel do lokálu, kde jsem vzbudil všeobecný podiv, totiž výčepního a uklízečky, jelikož právě otevřeli. Domnívali se však, že jsem tam přespal od včerejška, a já jsem zase poznal, že jsou teprve tři, takže jsem opravdu nebyl z domova víc než půl druhé hodiny, což i odpovídalo mému známému přesnému smyslu pro čas.

sklepní práce.indd 7

23.08.18 11:26

8 Poněvadž v hospodě U Bonaparta nejsou okna, otevřel jsem dveře, zjistil, že dosud prší se sněhem, usedl na své místo u kamen a po zralé úvaze odmítl studené pivo a dal si na začátek grog. Věděl jsem, že jsem potkal známou Strahovskou vědmu, jednu z posledních čarodějnic v tomto koutě města, kterou nikdo nikdy neviděl, ale o jejíž přítomnosti všichni věděli, leč neměl jsem tušení, jaký smysl toto setkání mělo. Koneckonců – uklidňoval jsem se – její chování nebylo vysloveně nepřátelské, ba skoro snad až naopak, a tak se bohdá nemusím ničeho obávat. A takto uklidněn vstřebával jsem s hlubokým štěstím vzácný zážitek prázdné odpolední hospody, kde je ještě ticho a trochu chladno a jen vůně kouře z včerejších cigaret.

Nebyl tu nikdo, jen v koutě starý Masaryk, bývalý drobný živnostník, jemuž už let nikdo nepamatoval a který se dědil už od počátku století z generace na generaci jako inventář malostranských hospodských, kteří ho živili, protože ho za tvrdou valutu ukazovali turistům.

Kníry mu visely až na kolena a cvikr mu přivázali za uši, aby mu nepadal do piva, moc toho nenamluví, nikdo neví, kde bydlí ani v které hospodě se dnes objeví, když však se zjeví, je obvykle nabito a dojde na facky, pročež jsem tentokráte chtěl včas přejít ke Dvoum sluncům, neboť jsem z chřipky nebyl zcela zdráv.

Tu však již přisedali první sousedi, pracující důchodci František Vonásek a Jarda Sádlo, kteří z oken svých pracovišť bedlivě sledovali minutu otevření dveří U Bonaparta. Nebylo mi dnes do kecu, a tak jsem se roztáhl po celé lavici a museli do kouta u dveří k Masarykovi.

Vonásek byl povaha mírná, člověk pečlivý a muž upřímný, za což ho Sádlo z té duše nenáviděl, neb cítil, jak mu desítiletí po desítiletí Vonásek pije krev. Vonásek se charakterizuje rovněž jako bývalý drobný živnostník, ale kádrově se nazývá dělnického původu, neboť je pravěkým funkcionářem strany (od května 1945). Sádlo, rovněž bývalý drobný živnostník, není dělnického původu, neboť jeho otec byl neznám, matka mu zemřela v dětském věku a obživu zajišťoval prodejem tisku, žel – národně­‑socialistického, což se vymstilo i na dětech, jež nesměly překročit devítiletku a musely do zemědělství, zatímco Sádlo, válkou nasazený v Říši (kdoví zdali ne dobrovolně?!), po osvobození Rudou armádou plundroval jako nár. socialista pohraničí, kdež se stal národním správcem trafiky a nepřítelem dělnické třídy, jelikož to byla trafika na náměstí před radnicí v Liberci, kdoví zdali neudržoval styky

sklepní práce.indd 8

23.08.18 11:26

9 s odsunutými revanšisty, dodnes si přeje návratu kapitalismu a barona (uhlo) Pečka, při zaviněném konfliktu s SNB odevzdán do nápravného zařízení II. kategorie k převýchově uměním a lidovou tvořivostí, pro zaviněný úraz v dolech po šesti letech propuštěn, pomocný dělník, nyní pracující důchodce, člen závodní stráže Tatra Smíchov, detaš. odd. Malá Strana, přiděleni dva němečtí ovčáci, dvě pistole a 16 nábojů, politicky nespolehlivý, v krizovém období zavřený doma manželkou v kuchyni, tedy kontrarevoluční činnosti prostý. Sádlo Vonáska nenáviděl vždy tajně, ale tím temněji a jen výčepní to věděli, neboť Sádlovi, odcházejícímu z hospody pokaždé až za Vonáskem, otevírala se kudla v kapse, což bylo slyšet.

Obávaje se facek létajících kolem Masaryka vždy v luftě, vyšel jsem však po několika málo hodinách ven.

––– Jest mi těžko seděti v hospodě, neboť když řeknu, že doufám, že tu Rusové zůstanou ještě dvacet let a pak ještě deset budou lízt po čtyřech (ať hledaj literární vědci, odkud jsem zas tohle ukrad), všichni zmlknou, případně dva půjdou nenápadně za dveře, aby mi tam, až vyjdu, dali přes držku. Když však potom ještě řeknu, kdo jsem – a mé jméno a k němu se vztahující legendy znají na Malé Straně všichni pod čtyřicet let a těm starším se aspoň něco doneslo –, pak si lidi – sice s ulehčením, leč nicméně – odplivnou a řeč jde uvolněně dál, jen s tím, že buď vervně zdůrazňují, že jsem pochopitelně zase namol, nebo že jsem se už, jak se dalo ostatně celých posledních dvacet let čekat, konečně úplně pomátl na rozumu.

Věc se však má tak, že já opravdu doufám (přeji si, „modlím se“ za to), že tu Rusové zůstanou aspoň dvacet let atd. atd., protože mám už prostě všeho po krk. (To je hlavní důvod, nikterak však jediný, jak ozřejmím dále: jsem holt pořád ještě humanistou.) Říkám­‑li, že toho mám po krk, neznamená to, že bych hlásal stanovisko občanské neangažovanosti – nýbrž právě naopak. Děsím se toho, že bych se měl dožít (a přeji si doufat, že se nedožiju) vlády morálních pomyjí a intelektuál­ ních splašek, jako jsou soudruzi Pavel Kohout, Milan Kundera, Ivan Sviták, Karel Kosík, Zdeněk Mlynář, Věnek Šilhan, apod. apod. – což by nutně nastalo, nechcípnou­‑li. A při dnešním stavu lékařské vědy

sklepní práce.indd 9

23.08.18 11:26

10 není možno doufat, že chcípnou dřív než za dvacet let, vždyť to jsou statní, jen poněkud uchlastaní čtyřicátníci, utuživší si zdraví i finance v budovatelském nadšení ČSM, Svazu spisovatelů a nejrozličnějších katedrách marx.­‑len. filosofie, potažmo v zodpovědných funkcích. Ti nám dřív neskapaj a stejně tak jako tak táhnou za sebou svoji nástupnickou garnituru Vodňanských a Skoumalů, kteří teprv za dvacet let budou v onom mužném věku, kdy hrdě vystoupí se svou kádrovou legitimací odedávných bojovníků za svobodu, osloveni publikem zatím zestárnuvšího již Jiřího Suchého, který holt si rve jen vlasy kvůli datu svého narození, jež mu zmeškalo autobus naší slavné budoucí svobody.

Věc se má tak, že je zcela a naprosto jasné, že Sovětský svaz je už historicky definitivně vyřízen a je jen každodenním divem (který aspoň trochu vytváří legrační pozadí našeho života), že vůbec ještě existuje. Jednomu mému nebohému příteli to jde tak k srdci, že každý den ráno si to znovu musí uvědomovat, protože na to přes noc zapomněl, a nato hned zvrací, takže pak dopoledne podává na svém pracovišti nedostatečný pracovní výkon. Mne taková neštěstí nepotkávají, neboť již dávno za dělnické peníze živořím v penzi, leč přece mi rovněž často dá po barbiturátovém spánku trochu času, než si uvědomím, že jsme se SSSR na věčné časy.

Věc se má pak ještě tak, že vědomí, že jsme se Sovětským svazem na věčné časy, je základ všech mých básní krásy, jak jsem odepsal nedávno své mladistvé ctitelce, jež pátrala po intimisimech mého života, a tudíž nebýt Sovětského svazu, ne že bych si nevydělal na chleba, jak se leckteří jiní právem obávají, ale neměl bych o čem psát – než jen o pánubohu, a to je příliš málo povznášející, potěšující a rozveselující.

A tak se v hospodách radši moc nepouštím do řeči.

––– Oproti očekávání přišel však prosinec teplý jako léto. Holky chodily dál v minisukních, což prodlužovalo mé potíže, od nichž jsem si doufal aspoň přes zimu oddechnout, a v hospodách nechávali dveře otevřené dokořán.

Na Malé Straně bývalo vždycky spousta hospod, jen v samotné Nerudovce šestadvacet, kromě nevěstinců, teď už je jich jen poskrovnu

sklepní práce.indd 10

23.08.18 11:26

sklepní práce.indd 122

23.08.18 11:26

Ediční komentář

Samizdatová vydání Sklepní práce nesou vročení „zima 1972/73“ a jejich titul většinou zněl Próza A (Sklepní práce), přičemž není jasné, kdy autor povýšil původní podtitul na titul, ale první knižní vydání (Sixty­ ‑Eight Publishers, Toronto, říjen 1988) již nese stávající titul, pod nímž pak byla kniha vydána i podruhé tiskem (Votobia, Olomouc 1997).

V tomto druhém vydání je v ediční poznámce mj. objasněn význam původního titulu (šlo o řadu próz označených původně písmeny A, B, C, D: tedy o Sklepní práci, nikdy nevydanou Kroniku genealogickou, Inva‑ lidní sourozence a Mníška; od poloviny sedmdesátých let přestal autor toto označení používat a jeho pozdější prózy začaly se jmenovanými vstupovat do jiných souvislostí, kontextů i volných cyklů).

Jak původní titul, tak jedna autorova poznámka v textu („…je to můj první text psaný v próze, tedy v oboru, o němž vím, že jej naprosto neovládám…“, s. 47) by nasvědčovaly tomu, že historie Bondyho pokusů v oblasti krásné prózy se opravdu tímto textem počíná, avšak není tomu tak. Již před Sklepní prací registruje Bondyho bibliografie (dostupná na stránkách knihovny Libri prohibiti, viz: http://www.libpro.cz/docs/ bibliografie-egona-bondyho-2018_1530980541.pdf) řadu starších próz, ty však jsou většinou ztraceny, nebo jsou součástí básnických sbírek, případně zůstávají v rukopisech nevydány. Nutno však také konstatovat, že teprve od r. 1972 se Bondy začal věnovat psaní próz systematicky, takže z tohoto hlediska opravdu Sklepní práce stojí na počátku této oblasti Bondyho literárních textů.

K dataci ještě třeba dodat, že závěr této prózy tvořící „Přesný zápis snu…“ je datován únorem 1971, takže nejde­‑li o překlep (o tom viz dále), je Sklepní práce souborem textů z let 1971–1973, nikoli jen z přelomu let 72/73.

Rukopis Sklepní práce je bohužel pohřešován (jeden rkp. fragment evidovaný v Bondyho bibliografii nebyl nikdy ani přepsán strojem: jde zřejmě o jednu ze složek rkp. podkladu díla, které autor nakonec nepoužil), proto se ediční příprava tohoto vydání musela omezit na strojopisné textové podklady, z nichž však rukopis do značné míry nahrazuje nepojmenovaný a nedatovaný soubor paginovaných (84 + 65) strojopisných stránek A4 s mnoha autorovými rukopisnými opravami. Tento soubor,

sklepní práce.indd 123

23.08.18 11:26

124 původně v archivu Andreje Stankoviče, nyní ve fondu knihovny Libri prohibiti, vznikl velmi pravděpodobně jako záznam autorova diktátu, tj. jeho četby dnes pohřešovaného rukopisu; dále označujeme jako SP1.

Dalším textovým pramenem je samizdatové vydání (151 paginovaných s. A4) nesoucí výše zmíněný původní titul a vročení, nikoli však autorovo jméno. Tento strojopis rovněž obsahuje autorovy rkp. opravy a je zřejmě jedním z prvních samizdatových vydání této prózy; dále označujeme jako SP2. Přihlíželi jsme rovněž k oběma knižním vydáním, z nichž druhému, olomouckému (dále SP97), pravděpodobně bylo podkladem první vydání u Škvoreckých (dále SP88). Ve vydání z r. 1997, v němž je bohužel mnoho tiskových chyb, je v ediční poznámce též zmínka o tom, že „[autor] pro nynější vydání provedl v textu několik drobných faktografických a stylistických oprav“. V knihovně Libri prohibiti je dále uloženo sedm jiných samizdatových, tj. strojopisných vydání, ta však jsou zřejmě pozdější než SP2 a neobsahují autorovy opravy, proto s nimi nebylo pracováno. (Z těchto sedmi samizdatů má pět titul v původním znění, tj. Próza A /Sklepní práce/, jeden z nich na titulním listě také nezmiňuje autora; ze zbylých dvou má jeden titul SKLEPNÍ PRÁCE / Próza A a druhý – z Edice predikace, sv. 2, dat. 1984 – nese již jen titul SKLEPNÍ PRÁCE.) Bondyho bibliografie registruje dvě vydání Sklepní práce v překladech do cizích jazyků, jednak úryvek v angličtině pod titulem Cellar Work (in Yazzyk Magazine 1, Praha 1992, s. 23–27), jednak celý text v běloruštině (in Запрашэнне на вячэру (Lohvinau, Minsk 2013), v kterémžto svazku vyšla společně s několika jinými Bondyho texty v překladu Maxe Ščura (titul je zde přeložen jako Праца у скляпеньнi). Pro úplnost zmiňujeme rovněž text, resp. do komiksové podoby adaptovaný úryvek této prózy, který vyšel pod titulem Velmi volně podle Sklepních prací [sic!] Egona Bondyho; dílo „nakreslil Zdeněk Trinkewitz“ a „napsal a adaptoval J. Kolátor“ [= Jan Kaštánek] (Akropolis, Praha 2004).

Tak jako ve všech ostatních případech této ediční řady, i toto, již třetí knižní vydání Sklepní práce má přinést text jednak pokud možno co nejautentičtější, ale také zbavený různých chyb a překlepů. Obtíž této edice je však zejména v tom, že pro daný text postrádáme rukopisný podklad a že zejména ono předchozí knižní vydání (SP97) sice údajně bylo autorem korigováno, ale také je v něm cca třicet, místy dosti závažných textových chyb. V případě různočtení jsme se vesměs přikláněli ke znění v SP1, ale na řadě míst jsme byli nuceni do textu

sklepní práce.indd 124

23.08.18 11:26

125 zasáhnout ve smyslu jen předpokládaného původního znění. V několika případech, kde jsme měli za jisté, že nemůže jít o stylistický záměr, byly opravovány zjevně chybné gramatické vazby. Všechny tyto opravy vypisujeme níže, ovšem jako obvykle jednotlivě neevidujeme standardní opravy interpunkční a pravopisné. Respektovány byly všechny stylistické osobitosti, např. míšení obecné a spisovné češtiny či občas nezvyklý, silně příznakový slovosled (jen v pár případech, kdy hrozil bezpochyby nezáměrný dvojsmysl, resp. významový posun, byl slovosled upraven, což opět konkrétně zmiňujeme níže). Pro zdůraznění, která byla ve strojopisech prováděna podtržením, je používána tučná kurziva, neboť obyčejnou kurzivu využíváme pro zvýraznění názvů literárních a uměleckých děl a literárních citací. Co se týče jmen ulic, hostinců apod., nerespektujeme dnešní úzus, dle něhož se všechna slova v těchto názvech píší s velkými počátečními písmeny, ale dodržujeme diferencovanější pravopis platný v době vzniku textu. Oproti strojopisům a SP88 i SP97 píšeme Žid, Židé s velkým počátečním písmenem, tedy ve smyslu národnosti, nikoli náboženství, neboť tento význam je v textu evidentní.

Opravy: Passim: Dle prvního výskytu v SP1 píšeme „páter Vyklouz“, nikoli „páter­‑Vyklouz“, jak je dále v SP1, případně jako „páter­‑vyklouz“, jak je v SP2 i v SP88 a SP97: čteme tedy jako jméno, resp. přezdívku, nikoli jako notoricky známé pejorativní označení. s. 8 s. 9 s. 11 s. 14

sklepní práce.indd 125

…matka zemřela v dětském věku… → …matka mu zemřela v dětském věku… …před radnicí v Liberci, zda­‑li neudržoval styky → před radnicí v Liberci, kdoví zdali neudržoval styky… …po deseti letech milostného soužití, že jsme ho jednou potkali v tramvaji. → …když jsme ho jednou… …nechtěje přitom nikterak uplatňovat své známé vědomosti… → nechtěje přitom nikterak uplatňovat své vědomosti [„známé“ vynecháno v SP97, což respektujeme].

23.08.18 11:26

126 s. 15

s. 16

s. 20

s. 20 s. 26

s. 28 s. 29 s. 40

s. 41

s. 47

s. 50 s. 58

sklepní práce.indd 126

…a pak jsme si hráli ještě míčkem, až jsme usnuli. → …a pak jsme si hráli ještě s míčkem, až jsme usnuli. [stejná oprava na s. 18: sjednocujeme s psaním téhož slovního spojení s předložkou na s. 106: „Leonek si hrál sám s nějakým bílým míčkem.“]. …ale před rokem zase Guy z Lusignanu království odejmul → ale před rokem zase rytíři Guyi z Lusignanu království odejmul… …ze Sing Singu, v nějž nás neprávem uvězňují… → ze Sing Singu, v němž nás neprávem uvězňují [opraveno v SP97, což respektujeme]. …jen nástroje vyrábějícím hmyzem… → jen hmyz vyrábějící nástroje… …přeříznout i jen starou bábu: Takto v SP1 oproti SP2 a SP88, kde „přeříznout jen starou bábu“, a SP97, kde „byť jen starou bábu“; vracíme tedy původní znění. …a se zájmem jsem si počítal o tom… → …a se zájmem jsem si čítal o tom [v SP88 a SP97 omylem opraveno na „pročítal“]. …možno doufati pohyb k lepšímu… → možno doufati v pohyb k lepšímu [opraveno v SP97, což respektujeme]. …ve světě, v němž za dvacet let bude 6 miliard lidí: V SP2 je autorovou rukou opraveno na „6½ miliard“, ale tato oprava není pak ani v jednom tištěném vydání, proto ji nerespektujeme. …protože USA a SSSR se předem dohodly: Takto v SP97, kdežto v SP1: „protože USA se s SSSR předem“; v SP2: „protože USA se SSSR předem“; v SP88: „protože USA se SSSR se předem…“.

Pro jednotlivého člověka je dosažení tzv. spasení, nirvány, dokonalosti, atp. prostě nedosažitelné. → Pro jednotlivého člověka je dosažení tzv. spasení, nirvány, dokonalosti, atp. prostě nerealizovatelné. …tak ani kdybychom všichni najednou došli nirvány… → tak i kdybychom všichni najednou došli nirvány…

Opora není tu berlemi, jimiž si pomáháme simulovat svoji zmrzačenost: Takto ve všech vydáních, byť kontext by spíše vyžadoval „zmrzačenost kamuflovat“, nikoli „simulovat“.

23.08.18 11:26

127 s. 59 s. 69

s. 70 s. 71 s. 72 s. 75

s. 75 s. 75 s. 80

s. 84

s. 94

s. 99

s. 99 s. 100

s. 101

sklepní práce.indd 127

…jak jednotlivců, tak jeho skupin. → jak jednotlivců, tak skupin.

Helena nikdy nepoznala lásku, než prodejnou lásku svého manželství… → Helena nikdy nepoznala než prodejnou lásku svého manželství… …nehodlá svrhovat vinu pouze na svůj buržoazní původ… → …nehodlá svalovat vinu pouze na svůj buržoazní původ. …a boj o zdokonalení se → …a boj o sebezdokonalení.

Bylo mu nyní již 34 let a počal dále dozrávat. → Bylo mu nyní již 34 let a dále dozrával. …intelektuálská elita a umělci a dekadenti liberálové → …intelektuálská elita a umělci a dekadentní liberálové… [v SP97: „…dekadenti, liberálové…“]. …zásada elity, která má být uchráněna… → …zásady elity, která má být uchráněna.

Ubezpečili ho, že „jsme všichni lidoví“… → Ubezpečili jsme ho, že „jsme všichni lidoví“… …články nár. umělkyně Marie Glazarové a Marie Pujmanové… → …články nár. umělkyní Marie Glazarové a Marie Pujmanové…

Poznali jsme, že už se víc nedozvíme /…/ aby si neurazil hlavu. [Celá takto začínající a končící pasáž, rozvržená do tří odstavců, je v předchozích vydáních i ve strojopisech v závorkách]. …byla však cca po roce zavřena vzhledem k zetí prázdnotou a postupně sloužila institucím všeho druhu => …a dům postupně sloužil… …přičítat kdoví jakou cenu – a je rozdíl mezi slabostí toho nemluvněte… → …přičítat kdovíjakou cenu – je rozdíl mezi tím invalidou a slabostí toho nemluvněte… …ne aby prosadil svou, ale aby rostl… → ne aby prosadilo svou, ale aby rostlo…

Já jsem měl pro gnostiky vždycky zalíbení. Skoro jako pro taoismus. → Já jsem měl v gnosticích vždycky zalíbení.

Skoro jako v taoismu. …je asi tak nějak v oslabení prosazování se podle představy, kterou jsme si zafixovali… → …je asi tak nějak v tom,

23.08.18 11:26

128

s. 102 s. 103

s. 104

s. 110

s. 110

s. 119

že už se tolik neprosazujeme podle představy, kterou jsme si zafixovali.

A tak se stalo, že jsem se stal… → A tak se přihodilo, že jsem se stal… …vracel pomaloučku z procházení se po Kampě Nerudovkou domů. → …vracel pomaloučku z procházky po Kampě Nerudovkou domů. …je nutno proložit otázku po absolutních etických normách! → …je nutno zdůraznit otázku po absolutních etických normách! [V SP88 a SP97 je „položit otázku“, ale přikláníme se k významu původního „proložit“ ve smyslu „zdůraznit“.] …ale já jsem řekla, že si se svým manželem hrajeme… → …ale já jsem řekla, že si s manželem hrajeme… [V SP1: „že se svým…“; v SP2: „že si svým“]. …v celých troskách hradu Keraku nelze Saracénům obývat → …v celých troskách hradu Keraku nelze Saracénům pobývat.

Přesný zápis snu z pátku na sobotu 12. až 13. 2. 1971: V SP1 je k letopočtu připsán otazník, který je však přeškrtán; v SP2 bez jakéhokoli přípisu. Nelze nijak ověřit, zda jde o překlep či o pasáž, která vskutku byla napsána právě o dva roky dříve než vlastní text Sklepní práce. (V SP88 a SP97 měsíc v dataci přepsán slovem chybně: „12. až 13. března 1971“.)

Sklepní práce je – ostatně tak jako většina dalších Bondyho próz – jakýmsi konglomerátem či koláží více textových, na první pohled dosti nesourodých rovin: 1/ vskutku fikce, fabulovaná beletrie v užším slova smyslu, jejíž součástí je i zde bondyovská automytizace, směšování vlastních fikčních světů s každodenní realitou (např. setkání s „dívkou“ v závěru textu); 2/ filosofické a politologické úvahy relevantní ve vztahu k autorovým filosofickým esejům ze stejné doby, které nota bene vydával tehdy v samizdatu stále ještě pod svým občanským jménem Zbyněk Fišer; 3/ zcela konkrétní, faktografické vstupy, ne snad realistické neřkuli „totálně­‑realistické“, ale co do místa a času veristické a ovšem také značně autobiografické; k nim možno přiřadit též

sklepní práce.indd 128

23.08.18 11:26

129 velmi konkrétní historické údaje z dob Jeruzalémského království, které autor vkládá do úst „kočímu hraběte Tolstého“ při jeho hospodských vyprávěních.

A jelikož právě tuto třetí textovou rovinu lze vskutku číst jako „literaturu faktu“, připojujeme na tomto místě ještě řadu objasňujících komentářů, a to včetně dokladů vizuálních.

s. 14 s. 16

…když předtím strýčkovi Vítkovi království předal: „strýček Vítek“ = Guy de Lusignan, o němž více v textu dále. …„Amalrik,“ odpověděl jsem…: Byť autor­‑vypravěč­‑po­slu­ chač na několika místech povídání „kočího hraběte Tolstého“ přerušuje ve snaze opravit jeho omyly v historických datech, zde sám vyrukuje s omylem. Šlo o Balduina IV. Malomocného, jeho otcem byl Amalrik (Amalrich, Amaury) I. Ze Sádlovy reakce však lze usuzovat, že smyslem této „chyby“ je zřejmě též připomenutí ruského disidenta Andreje Alexejeviče Amalrika (1938–1980), autora eseje Přežije So‑ větský svaz rok 1984? (1969), v letech 1970–73 vězněného v SSSR. O Amalrikovo dílo se E. B. prokazatelně zajímal.

Vilém z Tyru zjišťuje příznaky malomocenství, resp. lepry na rukou krále Balduina IV.; francouzská iluminace, cca 1250

s. 18

sklepní práce.indd 129

Jen můj přítel B. P. jako pravý Američan…: B. P. = Benjamin Page, který studoval v šedesátých letech v Praze a později se stal profesorem filosofie na Quinnipiac University v Hamdenu v Connecticutu. Viz např. Bondyho ve spolupráci s Pagem napsaný text Why I Am Still a Marxist: The

23.08.18 11:26

130

s. 26

s. 27

Question of Ontology, naposledy publikovaný in E. B., Fi‑ losofické eseje IV. Postpříběh, příležitostné eseje a rekapitu‑ lace, DharmaGaia, Praha 2013.

Hledám kámoše do třicíti let…: Tyto „záchodové nápisy“ zmiňuje Jan Křesadlo v předmluvě ke své knize Skrytý život Cypriána Belvy (2007) jako jakési pars pro toto Bondyho literárního díla. Křesadlo, vlastním jménem Václav Pinkava, jenž byl v padesátých letech autorovým přítelem (o tom pasáže v Bondyho memoárech Prvních deset let, 2001), si ve svých satirách opakovaně bral na mušku mj. též Bondyho; viz např. Křesadlovy knihy Obětina (1994), La Calle Neruda (1994) či Kravex5 (2002). E. B. zde vystupuje buď jako Pogon Bumby, či jako Ervín Buxbaum a Křesadlo zde paroduje zejména pasáže z Invalidních sourozenců a ze Sklepní práce, tj. z knih, které mohl znát podle jejich vydání v Sixty-Eight Publishers. (Ve zmíněné předmluvě Křesadlo píše: „Nic proti Bondymu, ale upozorňuju např. na str. 41 torontského vydání jeho knihy Sklepní práce, a zbytek ponechávám na vaší ctěné inteligenci.“ Na oné straně jsou právě citovány ony „nápisy“.)

Výčep je pár schodů pod úrovní uličky…: Hostinec Baráčnic­ká rychta, v němž se odehrává jedno ze dvou velkých vy­ právění v knize obsažených, byl zavřen zřejmě již na počát­ku osmdesátých let, ale v dokumentárním filmu My žije­me v Praze Tomáše Mazala a Pavla Veselého (1984–85; viz DVD E. B. před Baráčnickou rychtou ve filmu My žijeme v Praze (1984–85)

sklepní práce.indd 130

23.08.18 11:26

131

s. 35

+ CD E. B. My žijeme v Praze… Guerilla Records, Louny 2007) je E. B. vidět před jeho zavřeným vchodem, přičemž v komentáři k této sekvenci vzpomíná právě na Sklepní práci, která se „jistě stane součástí povinné četby vašich vnuků“.

Však u (bývalého) kláštera barnabitek…: Jde o autorův omyl; klášter na Hradčanském náměstí nad Radnickými schody patřil nejprve barnabitům a později bosým karmelitkám, jimž patří opět od r. 1992.

Mumie blahoslavené Elekty v hradčanském karmelitánském, původně barnabitském klášteře.

(Zdroj: Jaroslava Musilová: Z historie budov Ministerstva financí, Praha: MF ČR, 2013, s. 15)

s. 63

Musím na tomto místě pojednat o své pracovně: Následující popis v jádře odpovídá skutečnosti. Jde o místnost v přízemí domu zcela na konci Jánské uličky, č. 16 (tedy nikoli 17, jak autor zmiňuje dále na s. 87; z lichých čísel E. B. ve své „sklepní pracovně“: v přízemí domu v Jánské 16, r. 1974

sklepní práce.indd 131

23.08.18 11:26

132

s. 65

s. 76

je v ulici poslední č. 7), přičemž kromě východu do ulice je tato místnost přístupná i schodištěm ze dvora domu v Nerudově 51. Právě tato Bondyho „pracovna“ dala název Sklepní práci. Krátce po sepsání této knihy posloužila místnost na pár dní ještě jako zkušebna skupiny Plastic People of the Universe, o čemž existuje několik svědectví.

Hans /…/ Brunhoffer: Typický příklad autorových využití skutečných jmen přátel a známých pro literární postavy, přičemž tyto postavy většinou nemívají vůbec žádné rysy, které by připomínaly inspirátory jejich jmen. Zde zřejmě byl inspirátorem Pavel Brunnhofer. Podobně Kukučka ze Šamana evokuje Erwina Kukuczku, Máša ze stejnojmenné prózy MUDr. Marii „Mášu“ Klečackou, Běta ze stejnojmenné prózy Bety (Bětu) Martincovou, kněz Mevaldus ze 677 faráře Miroslava Mevalda atd. Takto vytvořené postavy se ovšem v Bondyho prózách občas střetávají s postavami zcela konkrétními, nesoucími svá skutečná jména. Toto míšení fikce a faktografie je příznačné i pro Sklepní práci. …bývalého stotníka Nálepku, který na rozdíl od svého spolustotníka Stankoviče…: V autorově pozůstalosti se nachází fotografie s rkp. přípisem Andreje Stankoviče (tj. syna „stotníkova“) na rubu. Tento zřejmě unikátní snímek mohl být autorovi inspirací pro citovanou pasáž. „stotník Andrej Stankovič / stotník Ján Nálepka / Malacky 1942 / Rýchla divízia“ (přípisek na rubu fotografie)

sklepní práce.indd 132

23.08.18 11:26

133 s. 94

Byla to první stavba postavená po válce v Praze, až roku 1948…: Autorův omyl, tzv. pavilon (nikoli „památník“, jak se uvádí o pár řádek níže) byl postaven již v r. 1947 a sídlily v něm zřejmě postupně organizace Studio trikového filmu Jiřího Trnky, Studio Bratři v triku a Krátký film. Vzhledem k tomu, jaký význam této dnes již zcela zapomenuté pražské stavbě autor přikládá, reprodukujeme zde její dobový snímek:

s. 95

…na dvě desítky ke Zlatým liliím na Pohořelci: Autorův omyl; dům se jmenuje podle svého domovního znamení U tří lilií nebo U bílé lilie. Hostinec zde byl asi do r. 1974.

(S nerudovským hostincem z Povídek malostranských má tento dům společné jen jméno: ten stál při hradbách západně od Pohořelce, kde je od konce 19. stol. kasárenská budova.) …šťávu chlazenou čerstvým sněhem z Hebronských hor: Zřejmě autorův omyl, možná však záměr (zdůraznit vypravěčovu nedbalost ve faktografii). Žádné „Hebronské hory“ neexistují, mohlo by však jít o horu Hermon, případně Hermonské hory na Golanech, tj. východně od Galileje, jejíž vrcholky vskutku bývají i v létě zasněžené.

Taky král Saladin je mrtev, bohužel nikoli můj strýc Guy, který je v jednom kuse králem jeruzalémským: Guy de Lusignan, 1150–1194, korunován r. 1186 svou manželkou Sibylou na krále jeruzalémského. Dne 4. července 1187 poraženo jeho křižácké vojsko na hlavu Saladinem v bit­vě pod Hattínskými rohy, což znamenalo počátek konce

s. 109

s. 110

sklepní práce.indd 133

23.08.18 11:26

134 jeruzalémského království. Sám Guy zde byl zajat a rok vězněn v Damašku. V r. 1192 s pomocí Richarda Lví Srdce se Guy stal králem na Kypru, kde též zemřel.

François­‑Edouard Picot: Guy de Lusignan, král Jeruzaléma; Salles des Croisades, Versailles

M. M.

sklepní práce.indd 134

23.08.18 11:26

egon bondy sklepní práce

Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2018 jako svou 381. publikaci Ediční příprava Martin Machovec Redakce Dominik Melichar Grafická úprava a foto na obálce ReDesign, Petr Krejzek Sazba písmem RePublic Stará škola (www.staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín 1. vydání (v tomto souboru), 136 stran, TS 13 ISBN 978–80–7470–219–8 Elektronická podoba knihy www.ereading.cz a www.kosmas.cz Doporučená cena včetně DPH 199 Kč

sklepní práce.indd 135

23.08.18 11:26

zky, kdy kdo před zápase s družstvem e táhlo obvykle

je to do vedlejšího klusem, a nedošli oci, šaman odlezl ný pes. oslouchat neustálé ručeně spolehlivý

ozhovory ženských tě idiotičtější, a bál k nim přiblížit

egon bondy hry

egon bondy máša a běta

Syn Otče?! Naše společnost ti poskytla televizor, a ty by ses dopustil zločinu proti státnímu devizovému hospodářství? A zač si pak máme v Sovětském svazu opatřovat pšenici?

Myslíš, že mu ji imperialisté dodávají zadarmo?

Otec Dodávají, nedodávají – kolik by ti nádražáci za to chtěli? A nemohlo by se to odvozit na kolečku, aby to bylo levnější?

Syn Chápu tě, otče. Myslíš postaru. Tak tě tomu celý život učil kapitalismus.

Otec Coooo?

Syn My, mladá generace budovatelů socialismu, vás musíme naučit myslet jinak!

Otec Cože?

Syn Kapitalismus a buržoazie ve vás vychovaly sobecký individualismus, otče, jedině v kolektivu však najdeš štěstí.

Otec Coooo?

Syn Nyní se radostně chopíme krumpáčů i lopat, vybudujeme naši zem jako květ, štěstí již přestalo být problémem! – Jak napsal již kdysi A. J. Liehm: Štěstí je pracovat a žít v SSSR! Otec Coooo?

Syn (po pomlce) Vstoupil jsem do VB.

egon bondy hry

ISBN 978-80-86903-43-9

ISBN 978-80-86903-72-9

AKROPOLIS

AKROPOLIS

egon bondy mníšek vylitý nočník

egon bondy invalidní sourozenci

Slavnost Tajuplný ostrov aneb Dva roky prázdnin byla první velkou příležitostí si zašílet. Zlolajné jazyky sice tvrdily, že to nebudou bohužel dva roky prázdnin, ale nejvýš dva měsíce, protože lidi se pod zemí bojej a vylezou – někteří dokonce šířili odporné zprávy, že viděli postižence vystrkovat nos ze zbořeniště, ale A. a B., stejně jako všem ostatním, byli už lidi tak fuk, že by si byli uspořádali slavnost třeba na střeše Baráku.

(Rozumí se: generálního štábu.) Federální invalidi se k sezvání oslavy dali inspirovat tím, že objevili, že jeden obrovský sklad potravin se v jejich milovaném městě nepropadl do země, něco se tam zadrhlo a bouda vysoká jako hrom vykukovala z rumiště šikmo nahnutá jako strašák v poli, a když se prohrabali ke skleněným stěnám, jež do výše desátého patra udělali architekti pro estetiku, rozbili je Bojovníci za lepší budoucnost svými handgranáty, a tak učinili asi jediný rozumný skutek svého bytí. Ze skladu teď vynášeli invalidi nepřetržitým proudem jídlo a pití, a když vzkázali do vesnic, aby si přijeli, narukovali i družstevníci a před nosem nedaleko stojícího Baráku se futrovali i na deset let dopředu. Důstojníci se asi mohli zmámit vzteky.

egon bondy invalidní sourozenci

egon bondy bratři ramazovi

Redaktor opakoval znova, co už řekl, snad aby to zvěstoval i nově příchozím: „To, co mě v Československu nejvíc a neustále překvapuje, je československá ekonomika a to, že tu je taková spousta mladých tajných policistů...“ „To už povídal – “ tlumočil K. ostatním, „že tu je moc mladejch estébáků.“ „Řekni mu, jaký to bylo loni na tom plese,“ ozval se nevzrušeně někdo zezadu. „Jo, na tom plese, no to máš tak...“ začal svou hatmatilkou vykládat K. Hatmatilka byla tak elementární, že redaktor jí sotva rozuměl, zato jí skoro úplně rozuměli všichni ostatní.

A tak sledovali, jak K. vypráví, a přerušovali ho a doplňovali.

Jak údajní pořadatelé najednou zvolali: „příslušníci, vpřed“ – a pustili se do mlácení hostí.

Jak pořadatel vzal Kukalovi občanskou legitimaci, roztrhl mu ji a na místě ho zatkl proto, že nemá občanský průkaz.

Jak pořadatel, když kopal jednu ženskou, prohlásil, na vyzvání, aby se legitimoval: „My se legitimovat nemusíme.“ Jak zkopali Lanďáka, a když mu Havel chtěl jít dosvědčit, že byl kopán, zavřeli oba dva.

egon bondy mníšek vylitý nočník

AKROPOLIS

egon bondy bratři ramazovi

h sto let! Nebo Nebo se svět tak áku je jiný chování Co si udělali, to maj. není Bůh. Toho by Bylo by ho na to boha, je všechno d sto lety se mohli m, že není-li boha, jošo, právě naopak. nec lajsnout, co chceš. pravit. Není-li boha, to napravil? ním? A je mnoho udělal ty, hroznějšího, a jsou z něj kariéry boha, můžeš si jen tskej pozor, ale to – vždyť bez boha jsi který vládne, tě stejně – a už jsi jeho.

egon bondy šaman

Svlékla se a nohy si přikryla širokou sukní.

Dlouho nemohla usnout. Venku jiskřily hvězdy. Měsíc odkudsi zpoza domu osvětloval průzračnou krajinu. Koruny stromů lehce šuměly. Když otevřela oči, uviděla v okně stát temnou postavu. Výkřik jí nevyšel z hrdla. Mladý muž oděný jako uhlíř na starých rytinách se pomalu otočil kolem osy a sestoupil po neviditelném žebříku. Malátně se posadila na lůžku, nohy spustila těžce na zem a přejížděla si rukou čelo. Kdo byl ten muž, který ji už dvakrát navštívil – a to ne vždy v noci – který jí ale nikdy nic nevysvětlil?

Bála se, ale cítila k němu víc důvěry než k mnohému ze známých. Měl pro ni nějaké poselství nebo nějaký úkol? Proč se s ním nedalo nikdy mluvit? Jako by nesla velkou tíhu, došla k oknu. Žebřík tam už nebyl. Dvě vysoká patra zámku stála nad poslední, třetí terasou, která se i za měsíční noci nořila ve tmě, ale tu ho uviděla: stál jako jedna ze soch na kamenné balustrádě, a kdyby nebyla věděla, že je to on, byla by ho klidně, jako kdokoli jiný, považovala za sochu. Na předprsni okna ležela vydrolená omítka. Brala kousky a házela je po něm. Tak by s ním chtěla mluvit!

egon bondy máša a běta

egon bondy šaman

ysoké trávě, přihodilo ujíce zasedli opodál své starosti. Šamanovi a hlavě. do právě nepřítomný ětší kus masa, lepší odobně, – a dokázali edne. o vykládali jazykem ta slov o tom, jaký je

ISBN 978-80-87481-65-3

AKROPOLIS

AKROPOLIS

akropolis

31.8.2007 17:06:51

Bondy V desky DEF.indd 1

30.6.2008 12:22:22

www.akropolis.info

sklepní práce.indd 136

23.08.18 11:27

egon bondy sklepní práce

Když jsem byl několik minut obezřetně šoupal nohama po nerovné podlaze, zakopl jsem o schod a současně se nade mnou začalo vyjasňovat.

Rychle už jsem vystoupil po schodišti a vylezl na záchodku, který jsem hned nepoznal, protože to byl záchodek dámský, ale jakmile jsem otevřel dveře, poznal jsem, že jsem na hajzlu U Bonaparta. Vyčůral jsem se a vyšel do lokálu, kde jsem vzbudil všeobecný podiv, totiž výčepního a uklízečky, jelikož právě otevřeli. Domnívali se však, že jsem tam přespal od včerejška, a já jsem zase poznal, že jsou teprve tři, takže jsem opravdu nebyl z domova víc než půl druhé hodiny, což i odpovídalo mému známému přesnému smyslu pro čas.

Poněvadž v hospodě U Bonaparta nejsou okna, otevřel jsem dveře, zjistil, že dosud prší se sněhem, usedl na své místo u kamen a po zralé úvaze odmítl studené pivo a dal si na začátek grog. Věděl jsem, že jsem potkal známou Strahovskou vědmu, jednu z posledních čarodějnic v tomto koutě města, kterou nikdo nikdy neviděl, ale o jejíž přítomnosti všichni věděli, leč neměl jsem tušení, jaký smysl toto setkání mělo. Koneckonců – uklidňoval jsem se – její chování nebylo vysloveně nepřátelské, ba skoro snad až naopak, a tak se bohdá nemusím ničeho obávat.

egon bondy sklepní práce

ISBN 978-80-7470-219-8

AKROPOLIS Bondy_Sklepní práce.indd 1

21.08.18 11:32